Leo Slezak
| Leo Slezak | |
|---|---|
 Leo Slezak, kolem roku 1927, fotografie od F. Schmutzera | |
| Narození | 18. srpna 1873 Šumperk  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. června 1946 (ve věku 72 let) Rottach-Egern  Německo |
| Místo pohřbení | Rottach-Egern |
| Povolání | herec, operní pěvec, autor, autor autobiografie, filmový herec a spisovatel |
| Děti | Walter Slezak Margarete Slezak |
| Příbuzní | Erika Slezak (vnučka) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leo Slezak (18. srpna 1873 Šumperk[1], Rakousko-Uhersko – 1. června 1946 Rottach-Egern, Německo) byl věhlasný operní tenorista a později také filmový herec. Rodák ze Šumperka vystudoval v Brně a působil ve Vídeňské státní i newyorské Metropolitní opeře, proslul především jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Po konci operní kariéry se věnoval filmu, zejména v komediálních a zpívajících rolích.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Šumperku (tehdy Mährisch-Schönberg) v českoněmecké rodině. Otec Leo Rudolf Slezák, původem z Nenakonic, hospodařil na rodinném mlýně. Budova tzv. Malého mlýna dodnes stojí v ulici Adolfa Kašpara. Matka Anna, rozená Krätschmerová byla dcera mlynáře z Krenišova. Do šumperské matriky bylo zapsáno příjmení novorozence i rodičů s „á“, jelikož se otec hlásil k národnosti české.
Z finančních důvodů se rodina přestěhovala do Brna, kde Leo začal chodit do školy. Nebyl dobrý student, škola ho nebavila, často vyrušoval a reálné gymnázium nedokončil. Šel se učit zahradníkem, ale zakrátko usoudil, že vyzkouší raději zámečnické řemeslo.[2] V učení strávil tři roky, ale nejvíc ho lákalo divadlo, chtěl se stát činoherním komikem. Působil tam jako statista a při jednom z představení si jeho hlasu povšiml barytonista Adolf Robinson. Dával zdarma Slezákovi hodiny zpěvu a na jeho přímluvu byl devatenáctiletý Leo Slezak přijat jako elév do operního souboru německého divadla. Podle smlouvy v prvním roce nevystupoval, ale měl za povinnost nastudovat tři operní role.[3]
Operní dráha
[editovat | editovat zdroj]V roce 1896 debutoval v titulní roli Lohengrina, v roce 1898 přešel do Královské dvorní opery v Berlíně, kde však nebyl angažován, načež již po jednom roce přesídlil do Vratislavi.[2] Zde se seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874–1944).[3] Poté následovala hostování v Londýně a Vídni, kde byl přijat s nadšením. Od září 1901 byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery (roku 1926 se stal čestným členem) a začala jeho úspěšná kariéra. Roku 1907 studoval v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke, kde si vycizeloval styl pro světovou kariéru. Roku 1909 podepsal tříletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde byl oslavován jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Když při jednom z hostování v Rusku vypukla první světová válka, musel spěšně odjet a byl poté Vídeňany znovu přijat s otevřenou náručí.
Proslavil se nejen na operní scéně, ale také jako zpěvák písní. Pravidelně se vracel do Brna na pohostinská vystoupení v Novém německém divadle a několikrát zavítal se svým recitálem i do rodného Šumperka.[2] V dubnu 1934 vystoupil ve své poslední roli jako Othello na jevišti Vídeňské státní opery, kde během své dlouhé kariéry nastudoval 44 rolí a odehrál více než tisíc představení.[3]
Jeho hlasový obor byl hrdinný tenor, jeho pianissimo bylo takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které byly technicky velmi nedokonalé, fascinuje svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným zjevem.[3]
Filmová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Roku 1932 započala jeho druhá kariéra hvězdy německé kinematografie.Natočil kolem 45 filmů, v nichž ztvárnil zejména komické role a téměř ve všech také zpíval. Mezi nejznámější tituly patří La Paloma (1934), Gasparone (1937) a Es war eine rauschende Ballnacht (1939).
Nespočet anekdot, jejichž věrohodnost je však spíše pochybná, vypovídá o Slezakově velikém smyslu pro humor, který jej neopouštěl ani na jevišti: když jednou při představení „Lohengrina“ jeden z jevištních techniků příliš brzy vypustil labuť, předtím, než do ní tenorista nastoupil, načež se měl užaslého publika zeptat: „Promiňte prosím, kdy jede další labuť?“; tento bonmot prý našel uplatnění dokonce i v hovorovém jazyce.[4][3]
Leo Slezak žil převážně ve Vídni, od května 1938 v Berlíně, ve volných chvílích od roku 1911 ve staré selské usedlosti v Egernu na Tegernském jezeře, kde se také spřátelil s Georgem Hirthem a spisovateli L. Thomou a L. Ganghoferem. Ve Vídni se stal členem lóže svobodných zednářů. Své poslední roky života strávil v Rottach-Egernu v Bavorsku, kde byl po smrti také pohřben po boku své ženy Elisabeth. Jeho děti Walter (1902–1983) a Margarethe (1901–1953) se také vydaly po cestě divadelních prken, Walter se proslavil v USA jako filmová hvězda. Margarethe byla operní zpěvačkou.
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]Roku 1960 byla po něm ve vídeňské části Währing (18. okrsek) pojmenována ulice Leo-Slezak-Gasse. Slezakova busta byla v roce 2013 umístěna do foyer Mahenova divadla v Brně.[5][6] U příležitosti 150. narozenin mu rodný Šumperk udělil v roce 2023 čestné občanství a pojmenoval po něm jednu ze svých ulic, dřívější Tatranskou.[7]
Spisy
[editovat | editovat zdroj]Napsal také několik knih, v nichž humorným způsobem popisuje svůj pohnutý život:
- 1922: Meine sämtlichen Werke. Rowohlt, Berlín
- 1927: Der Wortbruch. Rowohlt, Berlín
- 1940: Rückfall. Rowohlt, Berlín
- 1948: Mein Lebensmärchen. Piper, Mnichov
Filmy
[editovat | editovat zdroj]
|
|
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c Slavný operní zpěvák Leo Slezak se rád vracel do rodného Šumperka. Regiony [online]. 2014-03-17 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e CODR, Milan; KUČEROVÁ, Eliška. Přemožitelé času sv. 12. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Leo Slezak, s. 157–159.
- ↑ Walter Slezák: Wann geht der nächste Schwan? dtv, München 1970; und Oswald Georg Bauer: Richard Wagner, die Bühnenwerke von der Uraufführung bis heute. Propyläen, Frankfurt am Main 1982, ISBN 3-549-06658-9, S. 221.
- ↑ Mahenovo divadlo zdobí nové busty slavných operních pěvců | divadlo.cz. www.divadlo.cz [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ ČTK; OperaPlus. Jeritza a Slezak – nové busty Mahenova divadla | Opera PLUS. operaplus.cz [online]. 2013-09-10 [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ KRŇÁVEK, Petr. Ve světě proslulý, doma neznámý. Po Leo Slezakovi v Šumperku přejmenovali ulici. Šumperský a jesenický deník. 2023-03-22. Dostupné online [cit. 2023-04-02].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo Slezak na Wikimedia Commons - Leo Slezak na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
- Leo Slezak v Česko-Slovenské filmové databázi
- Leo Slezák zpívá Assadovu árii „Magische Töne“ z 2. dějství opery Královna ze Sáby (Goldmark / mit Klavier 1905)
- Leo Slezák zpívá Assadovu árii „Magische Töne“ z 2. dějství opery Královna ze Sáby (Goldmark / mit Orchester 1909)
